Blog

Reakce na moji Babičku

Rozhodla jsem se, že zveřejním některé reakce na moji Babičku. A musím se vám svěřit, že nejsou ani zdaleka všechny. Štěstím se mi točí hlava. Všechny reakce na moji Babičku mu dělají ohromnou radost, tím spíš, že jsem nedostala jedinou negativní. Děláte mi ohromnou radost, musím říct, že jsem tolik chvály vůbec nečekala. Děkuji všem, kteří moji knížku čtou, moc si toho vážím.

S láskou

Irena Obermannová

——-

Tak jsem myslela, že nic lepšího než Tajnou knihu nenapíšete. Mýlila jsem se. Babička je bomba. To by měla každá 55+ číst jako povinnou četbu. Zdravím,

Iva Fialová

——-

Ireno, já se už se blížím do finále Babičky a jsem v úžasu kolik myšlenek, pocitů a postřehů stejných jako mám já, tam je.

Mirka Buchbauerová

——-

Tvá zatím poslední kniha Babička je skvělá. Znám všechny, tuhle jsem si koupila, abych se k ní mohla vracet.

Helena Virgler

—-

Zrovna jí čtu a nemůžu se odtrhnout!  

Ivana Papežová

—–

No, už někdo musel dát Babičce novou tvář.

MUDr. Aleš Kotouš

—-

Ireninu Babičku jsem přečetla za jeden den – zrušila jsem všechno a četla a četla – myslím, ze je to Ireny nejlepší kniha! Popisuje tak dokonale tu krizi v nás a kolem nás, zázrak života i hrůzu smrti, naději v to, ze snad nějak všechno přece jen smysl má 

– v přírodě, v našich dětech, v jejich dětech 

– a přesto, tajemství zůstává !

Ještě pořad na to myslím.

– je teď hodně knih, ale tahle je opravdu o nás / pro nás!

Vřele doporučuju 

Monika MacDonagh- Pajerová

—–

Název provokuje, ale včera jsem ji dočetla a líbila se mi, bylo to, jako když si konečně po té izolaci, člověk s někým na podobné vlně může popovídat v prima kavárně… Někdy je škoda si člověka někam zaškatulkovat a už mu nedat šanci. Možná je to tím, že je tohle jediná knížka, kterou jsem od Vás četla, tak nemám předsudky… 🙂 Ale tu historii – Maďarsko a Mukačevo jsem si vychutnala a stejně i ten pobyt na chalupě od bylinek až po šperkovnici, dostala mě i ta polární záře…  🙂

Markéta Mrázková

—–

Milá paní Ireno Obermannová, 

Předem moc zdravím a vlastně mohu jen doufat, že se tento mail k vám dostane. Vím, že bych mohla využít facebook, ale přiznám se, že příznivcem nejsem a proto tímto způsobem nekomunikuji. 

Proč vlastně píšu ? Chtěla bych vám složit obrovskou pochvalu a uznání za vaši poslední knihu Babička. Včera jsem ji dočetla a musím říct, že mě absolutně “dostala”. Kdybych se měla rozepisovat, co vše na mě zapůsobilo, byla by to dlouhá a obsáhlá esej. Zkrátím to – jedním slovem – vynikající ! 

Přemýšlela jsem o tom, proč vlastně právě tato kniha mě tak oslovila… možná to bude věkem, i když jsem přesvědčena, že i moji dceru okouzlí. Četla jsem všechny vaše knihy a dokonce jsem se s vámi setkala na Knižním veletrhu v roce 2018. Tenkrát byl zrovna křest vaši knihy Jasnozřivost (dokonce jsem ji v malé soutěži vyhrála a mám od vás věnování). Všechny knihy se mi líbily, ale Babička je, podle mého soudu, nejlepší. Smekám a přeju, ať se vám dále daří tak výborně psát. Snad jen poslední poznámka ke knížce – i když tam bylo o nehezké době koronaviru, kniha byla pozitivní, optimistická a podle mě velmi “nakopávací” a nikoliv poddávající se dané situaci. Za to obrovský dík! 

se srdečným pozdravem 

Vlasta Kostínková

—–

Dobrý den, paní Obermannová! Musím se Vám přiznat, že jsem ihned patřila do tábora “co si to ta ženská bohapustě dovoluje pojmenovat svoji knížku Babička”. Rozčilovala jste mě, musela jsem s Vámi číst všechny rozhovory, sledovala křest knihy a vedla o Vás dlouhé debaty… když to hodně zkrátím, jednoho dne jsem odešla z práce dřív – spíš jsem dost letěla – zamířila do knihkupectví, tam se LOGICKY rozčílila, že nechci Babičku od Němcový, ale přeci to od Obermannový, a musím Vám složit obrovskou poklonu a moc Vám poděkovat!!!! Děkuju moc!!! Z celého svého srdce.

Karolina Kovářová

—–

Dobrý večer, Ireno. Čtu jedním dechem Vaši Babičku. Je skvělá. Objímám Vás.

Karolína Peake

7 komentáře

  • Vlaďka Tůmová

    Milá paní Ireno, právě jsem dočetla Vaši Babičku. Doslova jsem jí zhltla. Je až s podivem, kolik podobností má Váš život s tím mým, a nejen proto, že i moje maminka se narodila v roce 1936 mimo ČR, konkrétně ve Francii, jako miminko byla poslána i se svou hluchoněmou maminkou do Čech k příbuzným, kteří měli pomoci. Bohužel se tak nestalo a maminka skončila v sirotčinci, odkud byla ve třech letech adoptována. Svou maminku jsem milovala a miluji stále, ale už jí to nikdy nemohu říct do očí, v dubnu mi navždy odešla na podělanej covid. Vaše kniha mi, byť třeba jen na chvíli, moc pomohla, a za to Vám patří můj velký dík.
    S úctou
    Vlaďka Tůmová

    • Test Test

      Milá Vlaďko, váš příspěvek jsem našla teprve teď a dojal mě. Moc vám za něj děkuji. Také mě překvapuje, jak byly osudy našich maminek podobné… Snad je jim teď dobře,
      moc vás zdravím,
      Irena

  • Alena Antonínová

    Paní Ireno, vždy jsem Vaše knihy kupovala a četla, ale Babička mě dostala nejvíc – letos mi zemřela maminka, šedesátku jsem už překročila, tolik jsem si všechny ty pocity k sobě, okolí i dětem prožila, pište a buďte štastná.
    S pozdravem AA

  • Iveta

    Paní Ireno,
    Vaše knížka je naprostým skvostem… Vtipná, moudrá a duši ukolébajicí. Jen bych se chtěla dozvědět, jak Aňuta skutečně zemřela? V úvodu píšete, že na infarkt a v závěru, že ji spolka vlna.
    … Děkuji

  • Michaela Hájková

    Hezký večer paní Obermannova, dnes jsem si vyzvedla objednanou knihu Babička. Ježíšek na mne zapomněl a tak jsem si ji objednávala později sama. Přečetla jsem ji jedním dechem v průběhu odpoledne a večera. Přinesla jste mi inspiraci a naději moc děkuji a přeji spoustu námětů a budu se těšit na další novou knihu

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *