Blog

O kráse

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější… všechny do něj koukáme, toužíme, být nejkrásnější, ale všechny si připadáme hnusné, poďobané staré a dokonce i úplně odporné- všechny bez rozdílu. Krása a ženy. Jistě že existuje i kapitoly krása a muži, ale to bych sem nepletla. Zajímavější je ženská krása. Ženskost. Všechny se s ní nějakým způsobem pořád vypořádáváme.

Nejdříve se svou krásou a pak, pokud máme dceru nebo dvě, tak s jejich. Přejem jim, aby byly krásné. Nejkrásnější. Krásnější než my. A bojíme, že by to tak třeba nemuselo být. Nebo že to neuvidíme. Nebo, že to přehlédneme. Tohle je strašně těžká pozice. Jedna moje dcera se začala ve třinácti cpát jak divá a tloustla mi před očima. Mlčela jsem. Pak už ne. Když si jednou objednala v restauraci těsoviny se smetanovou omáčkou a pak kakao se šlehačkou, snažila jsem se nic neříkat. Jenže pak si objednala druhé kakao se šlehačkou a já ji poprosila, ať to nedělá. Načež vypukla scéna. Později, když už byla poněkud při těle, mi vytkla, že jsem ji nehlídala. Ach jo. Začala jsem s ní řešit diety. Ach jo. Všechno bylo špatně.  A ke všemu jsem byla drobná maminka. Hrozná situace. Tehdy jsem si přála vážit sto kilo. Jednoho dne se moje dcera sebrala a odešla studovat do ciziny. Byla to nesebevědomá a inteligentní slečna. V cizině měla tolik starostí, že přestala držet diety. Začala tam být šťastná. Vrátila se jako sebevědomá, hubená a ještě mnohem inteligentnější slečna. Od té doby je jako proutek. Moje mladší dcera herečka zase měla vždycky velká prsa, Na rozdíl od bulváru jsem věděla, že pro herečku je to handicap. Jenže tahle holka se narodila se sebevědomím, které by jí mohl každý závidět. A o to šlo. Ta prsa se jí časem nějak sama zmenšila. Nebo přestala být důležitá. A právě proto tohle píšu. Protože je to o kráse.

Trvalo mi mnoho let než jsem pochopila, že krása neexistuje. Krása jsme my. Já. Ty. Každá z nás. Je uvnitř nás a opravdu úzce souvisí s naším sebevědomím. Se sebeláskou. Dávejme si ji.

Moje moudrá maminka mi jednou řekla, že v novém tisíciletí krása nebude důležitá. Měla pravdu. Protože nejdůležitější je názor, individualita, osobnost, vlastní úhel pohledu. To je krása. Jo a taky je krása legrace. Pravá krása v sobě musí mít vtip. Takže – krása je naše. Je na nás. Všechny jsme krásné, když jsme své. Když milujeme. A když SE milujeme. Moje maminka to věděla. Možná i pro to, že svá byla opravdu hodně. Proto o ní bude moje nová knížka. O ní a o mně. Bude to velmi pravdivá kniha.

O kráse hezky mluví také Lindarodin na svém instagramu:

Beauty is so many things.

Beauty is not perfection.

Beauty is perception.

For me beauty is inteligence,

grace, simplicity and humor.

https://www.instagram.com/explore/tags/lindarodin/

titulní foto: Jan Saudek

3 komentáře

  • Zuzana Holmen

    Ctu babicku. Vynikajici. Mam tu v Oslu temer vsechny Vase knihy. Miluju je. Jsem rocnik 1964, takze VIM. A vzpomnela jsem si na jednu vetu z Kundery: uz se na me muzi nedivaji. To si snad necham vytetovat. Blahopreji a jdu pokracovat ve cteni.
    Mela jsem ex..takoveho Ludvika. Vozi si s sebou devcata o 30 let mladsi. Ne, nikdy. Nepotrebuju Maledivy, ale byt se synem a pak byt babickou. A…. zacala jsem se hrozne bat o rodice.
    S uctou Zuzana

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *